Soukromí ženy
Moc by mne zajímal váš názor na chování mého přítele.
Jsem z něj totiž docela vyvedená z míry, protože mi nepřipadá normální.
Nedávno jsme se po půlročním chození sestěhovali do jednoho společného bytu.
Respektive já jsem se přistěhovala k němu, bydlela jsem v pronajaté maličké garsonce. On bydlí také v pronájmu, ale větším, takže kde budeme bydlet společně bylo celkem jasné.
Neznáme se dlouho, ale rozuměli jsme si a chtěli si vyzkoušet, jak nám to půjde dohromady.
A já jsem hned krátce po stěhování docela narazila. V podstatě hned od počátku máme tichou domácnost a visí mezi námi konflikt. Oba dva si myslíme, že máme pravdu a nejsme schopni se dohodnout.
Když jsem si totiž začala vybalovat kufry a tašky a uspořádávali jsme úložné prostory, přítel mi vydatně pomáhal. Narazil na krabici, v níž mám uložené takové ty památeční věci. Fotky, sešitky z dětství, ale i milostné dopisy od první lásky. Chtěl si to prohlédnout, a mně se to nelíbilo. Požádala jsem ho, aby tu krabici neotvíral, že si ji uložím sama. Urazil se.
Nechápal, jak před ním můžu mít nějaké tajemství, když jsme partneři, on přede mnou prý také nic neskrývá. To je asi pravda, ale on jako kluk vlastně ani žádné takovéhle památeční věci nemá. Teda nějaké fotky ano, ale soukromé dopisy ne.
Já jsem na jeho naléhání pak částečně ustoupila a ukázala mu staré školní fotky apod., ale to ho neuspokojilo. Velice ho zajímaly právě ty dopisy, které v krabici viděl a na rovinu přiznal, že by si je rád přečetl, prý na tom nic není, jsou to už dávno zapomenuté věci.
Nedovolila jsem to a on je z toho úplně vedle.
Považuje to za nedůvěru, a když prý nevěřím já jemu, tak jak má věřit on mně a co vlastně v těch dopisech je tak závadného, že mám problém mu je ukázat. V podstatě mu to posloužilo jako vyprovokování naprosto nesmyslné žárlivé scény. Alespoň mně to tak připadá.
Už jsme spolu v jednom bytě dva týdny a ty zpropadené dopisy mezi námi pořád visí. Jsem z toho otrávená a pomalu lituji, že jsem se s tím stěhováním tak unáhlila. Garsonka, kde mi bylo fajn, je fuč, tam už se vrátit nemůžu, je tam nový nájemník.
Vím, že je to na první pohled hloupost, konflikt kvůli něčemu takovému, asi vám připadáme jako malé děti. Ale jsme už dospělí, je nám 24 a 26 let. Chtěla bych se vás zeptat na váš názor.
Myslíte, že je opravdu normální, dát partnerovi všanc i svá nejintimnější zákoutí?
Víte, v těch dopisech samozřejmě nic závadného není, patrně by se vůbec nic nestalo, kdyby si je přečetl, ale mně ta představa přesto všechno není vůbec příjemná. Jsou to přece moje dopisy, proč by je měl číst kdokoli jiný, byť by to byl můj partner? Zamkla jsem je do šuplíku v psacím stole a jeho to vytáčí do nepříčetnosti.
