Muži a záliby

Jsem totiž docela nešťastná z mého manžela. 

 

On je vášnivý motorkář a jeho koníček nás stojí dost peněz, o tom, že pokaždé, když vyjede, trnu, aby se vrátil živý a zdravý, ani nemluvím.

Teď v zimě sice nejezdí, ale už se začíná chystat na sezónu. Docela dost mi to vadí. Jsem na mateřské, máme půlročního chlapečka a peněz se nám moc nedostává. Přesto manžel investuje docela velké částky na všelijakou výbavu, potrpí si i na správné (čili kožené) oblečení. Teď zrovna přišel s tím, že si musí nutně pořídit nové kalhoty a boty. Nechápe, že na to nemáme, respektive máme, ale pak nám už nezbude na naše společné aktivity, které bychom mohli absolvovat i s naším synem.

 

Připadá mi dost sobecký. Prý jsem si ho jako motokáře brala a měla s tím počítat a ne po něm chtít, aby se teď své jediné záliby vzdal. Netěším se na jaro, hned jak to počasí dovolí, bude totiž víkend co víkend zase pryč, obrážejí s ostatními celou republiku i okolní státy. Když si představím, kolik peněz to bude stát, ani na to nechci myslet. Těšila jsem se, že v létě si dopřejeme nějakou dovolenou, ale takhle nám na ni nezbude. Loni jsem byla těhotná, na rizikovém, malý se narodil v srpnu.

 

Ani to manžela od jeho záliby neodlákalo. Po návratu z porodnice si vzal dva týdny dovolenou, byl celou dobu s námi, a pak, když viděl, že už jsem z nejhoršího venku a zvládám, začal opět vyrážet, jezdili až do konce října. A já byla prakticky pořád sama s malým. Přes týden je od rána do večera v práci a v pátek odpoledne, nejpozději v sobotu ráno, už startoval motorku a vracel se v neděli večer.

 

Moje výtky a přání slyšet nechce, podle něj má na svého  koníčka právo, protože si na něj vydělá. To je na jednu stranu pravda, vydělává dost, ale pro potřeby rodiny z toho moc nedává. Sám stanovil rozpočet, kolik mi musí stačit na domácnost a nezajímá ho, když nevyjdu. Teda vždycky mi pak nějaké peníze samozřejmě dá, ale strašně u toho nadává, že jsem rozhazovačná a neschopná.

 

Mám toho dost. Připadám si jak nesvéprávná. Jsem doma s naším dítětem, kterému se plně věnuji, vařím, uklízím, peru, o všechno se starám. A on si sem chodí jen jako do hotelu, najíst, vyspat, vzít si čisté prádlo. Chvílí, kdy se nám nějak věnuje, je žalostně málo. Volný čas i teď přes zimu tráví s kamarády motorkáři nebo přípravou své motorky na sezónu. 

 

Jo a ještě sex, ten vyžaduje hodně často.

 

Chtěla jsem navrhnout nějaký kompromis, nechci mu tu motorku brát úplně, vím že to by byla hloupost, ale ráda bych ho nějak přiměla, aby si uvědomil, že má především rodinu, záliby jsou v tuhle chvíli až na druhém místě. Jenže on mne vždycky doslova „uřve“, jen o tom začnu. 

 

Tak radši mlčím a tiše se užírám.